Aldo - Americká Akita

Představení

20.07.09 | Zdravím všechny!

Tak konečně jsem se dostala ke psaní i já a můžu se vám všem pěkně představit.  Jmenuju se Miss Misha at Melodor, ale protože se to páníčkům zdálo zbytečně dlouhý a navíc páníček začal protestovat proti tomu, abych se jmenovala jenom Misha (páč sám je Michal a nechtěl, abychom na paniččino zavolání přibíhali oba), pojmenovali mě nakonec Whisky.

No co, vybrali to docela trefně, přiletěla jsem totiž ze Skotska....ale popořádku: vyrůstala jsem si v klidu s maminkou a sourozencema a najednou mě vytrhli z mýho rodnýho prostředí, šoupli mě do takový bedny (aspoň že jídlo a pití mi tam dali) a vezli mě někam daleko. A tam byly takový divný auta, měly křídla a normálně lítaly vzduchem. No, a do jednoho z nich mě naložili a já frčela do neznáma. Pak mě ještě jednou vyndali, dali mě zase do jinýho a já frčela dál.

No nebudu to prodlužovat, trvalo to fakt celej den, takže jsem si docela oddechla, když mě pak od toho lítacího auta vezli pryč. Ale zároveň jsem si všimla, že za plotem na mě civí dva úplně cizí lidi a říkaj si „jé ta je ale krásná, vypadá že je v pořádku..." a podobný kecy. No moc sympaticky nevypadali, oto větší bylo moje překvpení, když mě potom venku z tý bedny (teď už vím, že se tomu odborně říká přepravka) vyndavali právě oni. Žvatlali u toho jako kreténi, takže jsem jim jasně dala najevo, že jsem byla zavřená a že teď si chci hrát - hezky přední na zem, prdelku nahoru...no naštěstí to pochopili, tak mi bylo jasný, že se mi povede je vychovat k obrazu svému. Hraní ale netrvalo dlouho a znova mě naložili do auta (tohle už nelítalo) a už jenom docela malou chvilku mě vezli, teď už vím, že domů.

Tam doma na zahradě jsem si nedřív chvilku pobíhala sama, ale pak se tam objevil takovej halama velikej, něco jako normální dospěláckej pes, co jsem viděla když jsem ještě byla s maminkou. A hned se ke mně hrnul. Co mi zbejvalo, dala jsem mu jasně najevo, že na sobě dříví štípat nenechám, takže jsme se docela rychle skamarádili a dobrý dvě hodiny jsme si krásně dávali přes držku. Jo, ten halama, to byl můj milovanej Aldíček, je to príma kámoš, lumpárny který neznám mě rychle doučuje a ty rvačky s ním - no super.

Jenom jedno mi trochu vadí, on je Aldík taková malá potvora, vždycky něco začne, třeba jenom jednou hrábne packou do záhonku s kytkama a pak si sedne vedle a kouká. No a já mu zatím skoro vždycky nalítnu, začnu hrabat jak vzteklá (Aldík stále bohorovně přihlíží) a když jsem v nejlepším, tak se objeví páníček a sprdne mě. A Aldík se tváří jako neviňátko s výrazem „no vidíš to páníčku co ta malá zase dělá? Já to taky nechápu".   Ale nevadí, já si počkám a až ho dorostu, všecko mu to jednou parádně vrátím!